Nástup fašismu

Versailleská mírová smlouva (oficiálně ukončující 1. světovou válku) z roku 1919 znamenala obzvláště pro Německý stát placení vysokých a značně neadekvátních reparací (132 miliard marek), ztrátu části území a všech jeho afrických kolonií včetně omezení zbrojení a budování armády omezením velikosti armády na pouhých 100 000 vojáků.

Tato opatření se negativně odrazila v německé ekonomice a znamenala rozčarování a bídu mezi německým obyvatelstvem, což ve svém důsledku významně přispělo pádu Výmarské republiky a následnému nástupu fašistů včele s Adolfem Hitlerem, který začal situaci řešit (mimo jiné) pozvednutím ekonomiky zbrojením na válku, čímž porušoval své mezinárodní závazky.

Vedle Německa ale nastoupil fašismus i v Itálii, která měla spolu s německem neuspokojivý názor na výsledek rozdělení světa po Versailské smlouvě. Itálie i Německo chtěli větší a – podle nich – odpovídající vliv ve světě, Německo tak ani neskrývalo své úmysly o podmanění Evropy.

Fašismus ale více či méně pronikal i do dalších zemí Evropy, Československou republiku nevyjímaje. Dokonce v ní znamenal vytvoření nové strany – fašistické Sudetendeutsche Partei (SdP), jejíž cílem bylo vojenskopolitické spojenectví s Německem, a která v následných volbách získala 23 % hlasů, v pohraničních oblastech (Sudetech) dvě třetiny všech hlasů a ve volebních obvodech okresů Opava-Město a Hlučín přes 50 % hlasů.

Tento fakt nejspíše i přispěl k opožděné reakci Států Dohody vůči porušování mezinárodních závazků Německem. Často se totiž našli politici, kteří s Adolfem Hitlerem, říšským kancléřem Německé říše, sympatizovali pro jeho schopnosti sjednocení národa a vypořádání se s komunismem a byl proto v jejich očích chápán jako spojenec proti bolševickému komunismu.

V tehdejším Československu to ale bylo právě naopak a sílící fašismus a moc Hitlera defacto znamenala uznání Sovětského Ruska „de jure“ a také roku 1935 uzavření smlouvy mezi Českosloveskou vládou a Sovětským svazem o vzájemné pomoci. Tato smlouva ale nebyla jedinou, kterou mělo mít Československo obstaráno spojence pro očekávánou válku s Německem. Další spojenecké smlouvy byly již dříve uzavřeny s Francií, přičemž Francie byla tou zemí, která nám diplomaticky – vědoma si problematické možnosti pomoci – pomohla v zavření smlouvy se Sovětským svazem, a další smlouvy, ty už především zaměřené proti Maďarsku (Malá dohoda z 20. let 20. století).