Starověké (Antické) Řecko

Charakteristika klasických otrokářských států

V klasických otrokářských státech je patriarchální otrokářství nahrazeno otrokářstvím klasickým. Klasické otrokářství se od toho patriarchálního liší tím, že otroci už nepracují jen pro svého patriarchu, ale pracují ve všech výrobních odvětvích lidské činnosti (řemeslech) a také v administrativě.

Periodizace dějin starověkého Řecka

Nejstarší období, tzv. homérská doba, temné období

1100-800 př. n. l.

Doba archaická

800-500 př. n. l.

Doba klasická

500-336

Doba helénistická

336-146 př. n. l.

Doba římské nadvlády

146 př. n. l. až 395 n. l.

Osídlování Řecka

Řecko bylo osídleno kolem 2000 let př. n. l. ze severu helénskými kmeny, které přicházejí ve čtyřech hlavních vlnách:

1. nejprve osídlují Aiolové severní část řecka a severovýchod Malé Asie
2. poté Ionové osídlují oblast středního Řecka (Atika, Euboia, Milétos, Efesos)
3. následně Achaiové osídlují Peloponéský poloostrov (Achaiové jsou spjati s Mykénskou kulturou a Kyprem)
4. po tomto osídlení přichází přestávka a na přelomu 2. a 1. tis. př. n. l. osídluje poslední kmen Dórů jih Peloponéského poloostrova

Malá a velká řecká kolonizace

Malá a velká řecká kolonizace se udály v době archické, po příchodu Dórů.

Malá řecká kolonizace

Období kolonizace ostrovů v Egejském moři.

Velká řecká kolonizace

Období kolonizace západního pobřeží Malé Asie. Cíle:

• získat novou půdu (touha po svobodě)
• získat suroviny pro řemeslnou výrobu (dřevo a kovy)
• dovážet levné obilý (Egypt, Černomoří)
• dovážet otroky jako pracovní sílu
• získat odbytiště zboží

Kolonizovány byly čtyři oblasti:

• Černomoří, Marmanské moře, Azovské moře, Thrákie
• Libye, Egypt (Naukratis - kolonie), Kypr
• jižní Itálie plus Sicílie, tzv. Velké Řecko
• Španělsko, jih Francie

Proces demokratizace otrokářských Athén

Efialtes - athénský politik, jeho reformou byla dána politická moc do rukou všech občanů kromě otroků a žen - otrokářská demokracie (Shromáždění (ekklesia) a Rada 50).

Kleisthenésovy reformy - ostrakismus - střepinový soud a nové dělení obyvatel sdružující občany a nikoliv území. Stpřetrhání aristokratických vazeb.

Sparta

• městský stát na Peloponéském poloostrově, forma vlády - oligarchie, 2 králové, gerusia (28 + 2 králové), apellá (muži od 30 let, rozhodují o válce a míru), dohližitelé - efori
• roku 1000 př. n. l. Dórové ovládli původní kmeny Acháiů
• hl. zdrojem obživy bylo zemědělství zatímco řemesla a obchod se nerozvíjí
• půda a otroci - kolektivní vlastnictví městského státu, každý sparťan měl stejný příděl půdy a otrokl
• 3 skupiny obyvatelstva:
  • heilóti - původní obyvat., pracují v zemědělství
  • perioikové, tzv. bydlící kolem - obyvatelé okrajových území, svobodní, bez politických práv
  • sparťané - svobodní, politická práva, privilegovaní, vládnoucí skupina - asi 10 000 mužů, vojáci z povolání
• militaristický stát
  • vojenský výcvik od 7 let, výchova svěřena státu
  • plnoprávný občan od 30 let - možnost založit si rodinu
  • stálá pohotovost mužů - vojenské tábory
  • těžkooděnci - hoplités, hustý šik - falanga - semknuté řady

Řecko-perské války (příčina, záminka, bitvy, výsledek)

492-449 př. n. l.

Příčina a záminka řecko-perských válek

Roku 547 př. n. l. se do rukou Peršanů dostala řecká města Malé Asie díky ovládnutí Lýdie (Kýros). Mezi lety 500 až 494 př. n. l. proběhlo povstání proti Peršanům pod Milétským vedením (především kvůli daním a nesvobodě). Záminku dali Peršanům Athény a Eubója za poskytnutí pomoci v tomto povstání (poskytnutí lodí).

Významné bitvy

• 490 př. n. l. - útok na Attiku, bitva u Marathonu, vítězí Řekové
• 480 př. n. l. - námořní bitva u Salamíny, vítězí Řekové
• 479 př. n. l. - bitva u Platai v Boiótii, vítězí Řekové a přecházejí do ofenzívy

Výsledek válek

Peršané byli definitivně poraženi r. 449 př. n. l. v bitvě u Salamis na Kypru. Řekové si udrželi svou suverenitu a svobodu.

Peloponéská válka (datace, výsledek, Kleón, Brasidas, Alkibiates, Perikles)

Panhelénský spolek

Filipiky

Filipiky je spisem Démosthena zaměřený proti Filipovi II. (otci Alexandra Makedónského), kritizuje jeho politiku zabírání jednotlivých řeckých států.

Pojem filipika se používá dodnes pro polemické a útočné projevy.

Makedónská falanga

Falanga - z řeckého falanx - bitevní řada - je sevřená obdélníková formace pěchoty, obvykle pikeníků, kopiníků nebo halapartníků.

Makedónská falanga - zdokonalená řecká falanga Alexandrem Velikým. Sestávala se z těžkooděnců s dlouhými kopímy a kulatými štíty. Při čelním střetnutí neměla tato formace konkurenci.

Helénismus

Od Hellas - Řecko. Jedná se o období starověkého Řecka mezi 4.–1. stol. př. n. l. (období pozdního řeckého starověku). Označení také pro kulturu a umění této doby.

Pro kulturu Helénistického období je typické šíření řecké kultury za hranice Řecka; mísení řecké a orientální kultury a používání řečtiny jako jazyka vzdělanců. Měřítkem hodnoty člověka se stalo vzdělání, bohactví nebo postavení v úřadě. Centrem se stala Alexandrie v Egyptě.

Tažení Alexandra Makedonského (mapa)

Diadochové

Diadochové byli nástupci Alexandra Makedónského, především jeho generálové, zpočátku správci provincií, kteří si po jeho smrti během "válek diadochů" rozdělili jeho říši.

• Seleukos I. Níkátor - Seleukovci, Seleukovská dynastie
• Ptolemaios I. Sótér - Egypt
• Kassandros - Makedónie

Počátky filosofie

Milétská škola - Thales z Milétu, Pythagoras, Herakleitos.

Materialistická x idealistická filosofie

Materialistická filosofie - uznávají existenci hmoty, ideje jsou pak pouze v naší mysli.

Idealistická filosofie - existují pouze idee, popírá, že příroda je to prvotní. Představitel: Platón.

Zařaďte: Thales z Milétu, Sokrates, Diogenes, Aristoteles, Pythagoras, Praxiteles, Feidias

Náboženství starověkého Řecka

Sedm divů starověkého světa

Starověké divy světa:

• Artemidin chrám v Efesu
• Diova socha v Olympii
• Egyptské pyramidy
• Maják na ostrově Faros
• Mausoleum v Halikarnasu (hrobka krále Kárie Mausóla)
• Rhódský kolos
• Visuté zahrady královny Semiramis v Babylóně

Přínos řecké kultury

Věda, divadlo a umění jako takové, architektura.