Staroorientální státy
Obecná charakteristika
Počátky otrokářeské společnosti. První staroorientální státy vznikají v orientu (na blízkém východě, východní Asie) v období 1/2 4. tis. př. n. l.
Příčiny vzniku států: potřeba řídit a organizovat výrobní zeměděleskou činnost, obchod, potřeba obrany před nepřáteli.
Funkce států: hospodářsko-organizační, politická, kulturní (vznik písma, sochařství).
Nejvyšší představitel ústřední despotické moci - panovník používající božích poct. Svou moc upevňuje za pomoci kněží, armády a úředníků.
Mezi majetek začínají patřit i lidí - zajatci, první a nejdůležitější zdroj otroků. Dále také jejich potomci, zadlužení lidé z vlastních států a provinilci. Zpočátku mají jedinné právo - pracovat pro svého patriarchu - patriarchální otrokářství. Se zvyšujícím se počtem otroků přestává být nejchudší obyvatelstvo nepostradatelné - moc přechází do rukou bohatých a tato vládnoucí vrstva vytváří stát jako nástroj své nadvlády.
Staroorientální státy jsou říčními civilizacemi - Egypt (Nil), Mezopotámie (Eufrat a Tigris), Indie (Indus a Ganga), Čína (Dlouhá a Žlutá řeka).
Staroorientální státy přispěli k rozvoji techniky, stavitelství, kutlury včetně výtvarného umění a byly poměrně stabilní.
Monoteismus ve staroorientálních státech
Monoteismus, tedy víra v jediného Boha, se ve starověku pojí s judaismem, tedy s židovstvím, v Israeli (biblické Palestině). Jediný bůh Jahve, jehož jméno se nesmí vyslovovat. Jahve znamená "jsem jaký jsem". Je pánem celého světa, stanovuje náboženské povinnosti (Desatero). Svatá kniha - Bible.
Nejstarší městské státy v Mezopotámii
Nejstarší městské státy v Mezopotámii vytvořili Sumerové (nejasný původ) - hlavní tvůrci civilizace této oblasti.
- Eridu - nejstarším městem
- Uruk - prehistorické osídlení, pochází odtud Gilgameš, spousta uměleckých památek, reliéfní výzdoba
- UR - královské pohřebiště, mnoho set památek, z Bible známé města jako vlast Abrahámova, Standarta z Uru - dvě desky z jemné mozaiky z lazuritu, perleti a červeného vápence
- Lagaš - klínopisný archív - záznamy o stavbách zavlažovacích kanálů, hradeb, chrámů
- Kiš - zachovalé opevnění města
První říše v Mezopotámii (písmo, kultura)
Starobabylónská říše
- vzniklo psané právo - Chammurapiho zákoník
Asyrská říše
- zahrady, parky, mohutné hradby, sady, vinice, složitý zavodňovací systém - pitná voda vedena ze vzdálenosti 50 km
Novobabylónská
- visuté zahrady královny Semiramis - jedním ze starověkých divů světa
- Jáma lvová - zbytky zdi, v průměru 6 m, barevné reliéfy lvů a bájných draků v životní velikosti
- Ištařina brána - jedna z devíti bran Babylonu, nejpěkněji zdobená
- zikkuraty - terasovité věže, na vrcholu chrám, mělo každé větší město, kromě bohoslužeb sloužily jako astronomické obsarvatoře, pozorování hvězd a planet - z toho usuzovali osudy lidí a říší, zachovalo se jich přes 30
- Babylónská věž - nejspíše jeden ze zikkuratů
Chammurapiho zákoník
Chammurapiho zákoník, kodex krále Chammurapiho je psaným právem a skládá se především z výkladu práva zvykového. Vydal jej Chammurapi, nejvýznamější panovník Starobabylónské říše kolem 18. stol. př. n. l. Patří mezi nejstarší dochované zákoníky a je zapsán klínovým písmem.
Obsahuje 282 článků, v Babylóně byl vystaven na veřejném místě na monolitu. Mimo jiné i rozděluje tehdejší obyvatelstvo na tří skupiny - awilum, muškény a otroky.
Periodizace egyptských dějin
Počátky
Asi kolem 10. tis. let př. n. l.
Stará říše
3200-2190 př. n. l.
1. Mezidobí
Střední říše
2100-1700 př. n. l.
2. Mezidobí
Nová říše
1580-1080 př. n. l.
Pozdní doba
712-332 př. n. l.
Makedonská doba
332-30 let př. n. l.
Vznik jednotné egyptské říše
Jednotný stát Stará říše vznikla okolo roku 3200 př. n. l. ovládnutím dolní části Egypta (tedy sjednocením Horního a Dolního Egypta). Sjednotitelem se stal faraón Meni, hlavním městem - Menfis.
Hyksósové
Hyksósové jsou asijské semitské kmeny, jejichž název je odvozen z titulu jejich vládců (v egyptštině "vládcové cizích zemí"). Pronikají do severního Egypta v první polovině 17. století před n. l. a kolem let kolem let 1670–1570 př. n. l. ovládli Dolní Egypt. Období jejich nadvlády v Egyptě označujeme jako Druhé přechodné období. Egypťané si částečně osvojili jejich vojenskou techniku - válečné vozy, jízdu na koních, reflexní luky a zakřivené šavle.
Hlavní města egyptských říší
- Menfis - první, za Meniho, hl. městem Staré říše
- Véset (Théby) - hl. městem Střední říše
- Théby - hl. městem Nové říše
- Achenaton za Amenhotepa IV. (Achnatona)
- Saj - hl. městem Sajské dynastie
Vyjmenujte pět egyptských vládců a časově seřeďte
- Meni - sjednotitelem Dolního a Horního Egypta, prvním faraónem sjednoceného Egypta
- Thumes III. - za něj největší územní rozsah Nové říše, silná armáda
- Amenhotep IV. (Achnaton) - zakazuje kulty mnoha bohů, zavedl kult slunce, starobylý bůh slunce Ré nyní uctíván ve viditelné podobě jako sluneční kotouč - Aton - jedinný hlavní bůh, přejmenoval se a zakládá hl. město Achenaton
- Ramses II. - boje s Chetity - nerozhodně - nejstarší mírová smlouva v dějinách lidstva
- Psametik I. - zakladatel Sajské dynastie, hl. město Saj, osvobození od Asýrie
Egyptská společnost (písmo, kultura)
Umění sloužilo kultu mrtvích.
Písmo
- počátek písma - 2. polovina 4. tis. př. n. l.
- psalo se na kámen, papyrus (křížili a tlakem lepily)
- z obrázkového písma - písmo hierogryfické - posvátné, do skal
- na papyrus - písmo hieratické - kněžské
- písmo démotické - lidové - 7. stol. př. n. l.
Architektura
Monumentální stavby z kamene:
- pyramidy - hrobky, oblasti - Gíza, Sakkára
- mastaby - nadzemní části ve tvaru komolého jehlanu, v ní několik místností (až 32), zdobena sochami, malbami, reliéfy
- chrámy - stavěly bohům - obvykle k nim vedla alej sfing, kolosální sochy faraónů, sloupové chodby a místnosti, na konci malá místnost se sochou boha
Malířství
- plošné, bez perspektivy, převládají linie, jasné barvy měli symbolický charakter
- malovalo se temperovými barvami s arabskou gumou a vaječným bílkem
- podkladem omítka z nilského bahna s úlomky rákosu natřená bílým vápnem
- vyobrazení řemeslné práce, mumifikačních a pohřebních obřadů, zemědělských prací, vinobraní, postup při porážkách dobytka
- nevyskytují se v pyramidách
525 př. n. l.
Perský král Kambýsés II. dobývá Egypt. Egyptský faraón Psammetik III. je zajat a později také popraven. Egypt ztrácí samostatnost, kterou už nezískal.
Vznik Izraelského království
V roce 1025 př. n. l. se král Saul stává 1. hebrejským králem, sjednotil 12 území (kmenů), vůdci jednotlivých kmenů - soudcové. Král Saul se vyznamenal v boji proti Pelištejcům (bibličtí Filištíny).
Šalamoun, Saul, Roboam, David
Šalamoun, Saul, Roboam a David byli hebrejskými králi. Saul prvním králem, jeho nástupcem David z kmene Juda - ten dobyl město Jeruzalém, výboji rozšířil území Izraelského státu. Davidův syn - Šalamoun - proslaven svou moudrostí, nejslavnějším činem bylo postavení Jeruzalémského chrámu na klíč, vybudoval si krásný palác, silnou armádu, diplomacie s Egyptem a féničany. Za jeho vlády vrchol Izraelského státu. Roboám, z Davidovi dynastie, byl pak prvním králem Judského království, které vzniklo po rozpadu Izraelského království na jihu.
Rozpad Izraelského království
Po smrti Šalamouna došlo k rozpadu Izraelského království na:
- Izraelské království - na severu, rozlehlé, hl. město - Samaří
- Judsko - na jihu, hl. město - Jeruzalém, vládne Davidova dynastie
Osud Izraelitů po zániku Izraele
Dobyti Asyřany - Nabukadnesar - dostávají se do tzv. babylónského zajetí Židů. Po dobytí Novobabylónské říše Kýrem Velikým se mohli vrátit domů, kde se jim pod perskou nadvládou dostalo značné autonomie.
Říše středu a její přínos světové kultuře
Starověká Čína
Nejstarší stopy pěstování plodin a domestikace z období kolem 9000 př. n. l. Nejstarší zemědělci kolem toku Dlouhé řeky (5000 př. n. l.) - především pěstování rýže a v povodí Žluté řeky - proso a sója.
Úrodná půda - také zdrojem kvalitního materiálu pro výrobu keramiky, hrnčířský kruh znali Číňané od 3000 př. n. l.
Od r. 3000 př. n. l. také dochází k prohlubování sociálních rozdílů, vzniku měst a prvních státních útvarů. Přesné informace máme až o dynastii ŠANG (18. stol. př. n. l.), později označována jako JING (14 stol. př. n. l.). V 11. stol. př. n. l. se do popředí dostává dynastie ČOU (do roku 221 př. n. l.) - pod ní poprvé sjednocena severní Čína. V důsledku vnitřních rozbrojů a útoků kočovných kmenů si udrželi nadvládu pouze na východě území.
7-5 stol. př. n. l. - hospodářské změny, roste význam obchodu, ražba mincí.
5-3 stol. př. n. l. - rozšíření zpracování a výroby železa, velký rozvoj textilní produkce (především výroba hedvábí), králové
a velmoži si budovali honosné paláce.
Náboženství: z počátku polyteismus, postupem času se objevuje kult králů. Ti jsou zpočátku označování jako "synové nebes". Silná centralizovaná despotická moc. Později různá učení spojující náboženské představy s racionálním myšlení. Neznámějším byl Konfucianismus založený Konfuciem (viz dále).
Období válčicích států - 5-3 stol. př. n. l. - z těchto bojů vyšel vítězně stát ČCHIN, v čele JING ČENG. Stává se neomezeným panovníkem v celé Číně a v r. 221 př. n. l. přijal titul "první svrchovaný císař Čchinů". Na severu vystavěna Velká čínská zeď (začátek kolem roku 214 př. n. l., stavba trvala 10 let) - asi 5000 km dlouhá, výška kolem 10 metrů a široká pro 5 až 6 jezdců. Reformy: budování silnic a kanálů, prodej zemědělské půdy, sjednoceny míry a váhy, dosazování nových úředníků do státní správy namísto staré aristokracie.
Po smrti císaře povstání a svržení dynastie. Poté se k moci dostává dynastie CHAN (206 př. n. l. až 220 n. l.), která dala Číňanům jméno - sami se nazývají CHAN. Oporou státní ideologie - konfuciánství. Zajistili si kontrolu hedvábné stezky.
Vnitřní rozbroje - sociální konflikty, největší povstání "žlutých turbanů" v letech 184-185 n. l.
220 n. l. - rozpad jednotného čínského státu a zánik dynastie CHAN.
Správa země: původně aristokracie, později státní úředníci z nižších vrstev - omezení práv urozených, nejpočetnější - rolnictvo, otroci - pracují na státních stavbách a v zemědělství.
Přínos Číny světové kultuře
Čínské písmo - původně obrázkové, časem změna v jednotlivé znaky vyjadřující celé slovo (pojem). Jednalo se asi o 50 000 znaků, pro běžnou potřebu stačí 3000, užívá se dodnes. Vynález papíru. Rozvoj vědy: astronomie, zemědělství, medicína.
Stupňovité stavby s převislými střechami a zvednutými rohy, mince - měděné i z drahých kovů, hlíněné sochy vojáků a koní, zbraně, ozdoby, zvonky, zrcadla, keramika s jemnou glazurou či malbou, obětní nádoby.
Konfucianismus a taoismus
Konfucianismus
Konfucianismus založený Konfuciem byl nejznámějším učením spojujícím náboženské představy s racionálním myšlením. Důraz na tradici, důraz na mravní vlastnosti člověka a především vládnoucích osobností. Filosofie státotvorná.
Taoismus
Taoismus označuje filosofickou školu založenou na knize Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti) a Zhuangzi. Pod vlivem lidového náboženství se z Taoismu stává náboženský systém, ve kterém se uctívají hvězdní bohové. V taoismu se nachází i prvky šamanismu, alchymie a magie.
Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se). Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filozofické spekulace – myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou kosmu je tao, nediferencovaná prasubstance vesmíru, jeho prapříčina. „Tao je odvěké na rozdíl od věcí, které vznikají a zase zanikají.“
(Zdrojem Taoismus na Wikipedii.)
Charakter indické společnosti
Značné společenské rozdíly, vytvořené zatlačením Drávidů Arji na jih (zemědělci, pastevci), se staly základem kastovního systému. Příslušnost k varnám (stavům) byla dědičná a přechod mezi kastami nebyl možný. Varna - barva - ukazuje na funkci apartheidu (rasového režimu) mezi urozenými dobyvateli, aristokraty světlé pleti (Árja - urozený) a podmaněnými obyvateli tmavé pleti, kteří po stažení na jih položili základy k historickému antagonismu (rozporu) mezi severem a jihem Indie.
Kasty:
- šúdrové - nejnižší, potomci starších obyvatel, sluhové a nádeníci
- vaišjové - rolníci, řemeslníci a obchodníci
- kšatrijové - bojovníci, králové
- bráhmáni - kněží, zajišťování přízně bohů kultovními obřady, také rádci králů
- nedotknutelní - zvláštní skupina, původní obyvatelstvo - to nejhorší ve společnosti, nemůžete se jich ani dotknout
Bráhmanismus a buddhismus
Bráhmanismus
Bráhmanismus je učení o učení o posmrtném životě a o převtělování duší do vyššího nebo nižšího společenského postavení. Podle něj - motlitbou a obětí lze získat přízeň bohů a také ji ovládat. (Zdrojem článek stránek hedvabnastezka.cz.)
Z bráhmanismu vznikl hinduismus. V hinduismu ustoupili do pozadí bohové védského období a na místo nich se dostal Višnu (pomocník a ochránce lidí před zlem) a Šiva (vzbuzoval bázeň, milosrdný). Malý význam je přikládán pozemskému životu, proto na území Indie nevzniká dějepisectví.
Náboženské výklady - Védy (vědění), odtud védské období.
Buddhismus
Podle Buddhismu - každý člověk bez ohledu na původ má právo dojít spásy, vysvobození z koloběhů životů k dosažení nirvány (sebepoznáním, nenásilím, jógou). (Nezpochybňoval ale kastovní systém.) Buddhismus byl také spojen s meditací - člověk by se měl odprostit od vlivů světa, soustředit se na jediný problém, což by mu mělo pomoci dívat se na svět jiným pohledem.
Zakladatelem byl Buddha (indický princ Síddhartha Gautama) v 6 stol. př. n. l., jehož učení lze shrnout do čtyř vznešených pravd, které tvoří základ buddhismu. Podle něj - utrpení a touha, která je utrpení příčinou, jsou zdrojem všech lidských problémů.
Sedm divů světa
Starověké divy světa:
- Artemidin chrám v Efesu
- Diova socha v Olympii
- Egyptské pyramidy
- Maják na ostrově Faros
- Mausoleum v Halikarnasu (hrobka krále Kárie Mausóla)
- Rhódský kolos
- Visuté zahrady královny Semiramis v Babylóně
Marduk, Ištar, Ahura Mazda, Jahve, Atón, Hor, Šiva, Ré
Marduk
Akkadský bůh, jehož symbolem byl drak Mušchuššu a rýč.
Ištar
Semitská bohyně světla.
Ahura Mazda
Podle Zarathuštry je Ahura Mazda spravedlivý bůh, odměňující dobro a trestající zlo, nejvyšším dobrem, pravdou, nesmrtelný a nedělitelný. Náboženská soustava Zoroastrismus.
Jahve
Jediný bůh judaismu.
Atón
Egypstký bůh slunce. Po náboženské reformě faraóna Amenhotepa IV. jediným hlavním bohem.
Hor
Staroegyptský bůh nebes.
Šiva
Hinduistický bůh, úlohou bylo ničení vesmíru (který stvořil Brahma).
Ré
Staroegypstský bůh slunce.